Pakliže milujete modrou barvu, tak jako já, tak zde je pro Vás pár informací.
Modrá barva, tak jako všechny ostatní barvy, má mnoho odstínů. Má nejoblíbenější je tmavší či tmavá blankytně modrá - pokud si ji dovedete představit. Nejsem to ale jenom já, kdo má rád modrou. Údajně je to nejoblíbenější barva našeho západního světa.
Významný současný francouzský historik Michel Pastoureau napsal dokonce knihu - "Modrá. Dějiny jedné barvy." V roce 2013 vyšla tato kniha i česky. Vyšla také v mnoha dalších jazycích a dosáhla velké popularity. Ale zpět k modré.
"V knize se zamýšlí nad proměnami postavení modré barvy v průběhu staletí a analyzuje její význam a symboliku v odívání, v každodenním životě stejně jakov v literatuře a v umění. ... Řekové ani Římané modré větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za barvu nepříjemnou na pohled. Ani na počátku středověku nepatřila mezi barvy jednoznačně privilegované a její obliba vzrůstala teprve postupně. Ke změně došlo ve chvíli, kdy se modrá prosadila jako barva Panny Marie. Dnes tato barva v oblíbenosti předčí dokonce i zelenou a červenou. K jejímu současnému úspěchu nejspíš značně přispěla i kariéra jistého kusu oblečení - kalhot Leviho Strausse a jeho pozdějších konkurentů, které vešly do dějin pod názvem džíny. "
V knížce najdete spoustu zajímavostí a krásných "modrých" obrázků.
Další zajímavé informace o historii modré barvy jsem našla ve francouzské knížce "La couleur. Nature, histoire et décoration" z roku 1993
S modrou do nekonečna
"Šíře a rozlehlost nebe i moří, díky pocitu nekonečna, který
v nás vyvolávají, dokážou potěšit duši hledající únik. Jejich výšce a
hloubce se vyrovná jen jejich ušlechtilá barva. Modrá má historické i
symbolické spojení se šlechtou, přesto je to ale i barva lidu. Její použití,
zejména v oblékání, sluší téměř každému. Modrá je mírová barva – svěží,
uklidňující, upřímná. Její negativní významy, zahrnující snad jen strach a
depresivnost, jsou pouze extrémy jejích kladných významů – čerstvost
interpretovaná jako chladnost, samota jako osamocenost, klid jako netečnost.
Modrá je barva zdraví – modrá obloha je známý účinný lék na melancholii.
Odkud se bere nebeská modř? Toto tajemství nám může objasnit
Tyndallův jev, který vytváří vnitřní nezářivou modř, která se vyskytuje i všude
jinde v přírodě: modré oči, ptačí peří, křídla vážek, čumáky a zadnice
kočkodanů, jemnou modř cigaretového kouře a namodralé odlesky tváří mužů
s třídenním strništěm.
Tento jev se vytváří, když je světlo rozptylováno
mikroskopickými částečkami velikostí odpovídající vlnové délce modrého světla a
odráženo do všech směrů. Aby toto rozptýlené modré světlo bylo viditelné, musí
mít za sebou tmavý podklad. Například proteiny modré oční duhovky mají tmavě
hnědý podklad tvořený melaninovým pigmentem a atmosférický prach má za sebou
vesmírnou temnotu. V roce 1957 v Kanadě, kvůli rozsáhlým lesním
požárům, které dočasně zvýšily množství mikroskopických částeček
v atmosféře, získal dočasně i měsíc znatelně modrý barevný nádech.
Oproti hojnosti modré na obloze a v mořích se modrá
v přírodě vyskytuje velmi málo. Jediné modré minerály jsou tyrkys, azurit
(který, v závislosti na množství obsažené mědi, může mít i zelený nádech)
a lápis lazuli (lazurit). Tyto minerály, rozdrcené, se mohou přímo využívat
jako barviva. Ostatní modř, vycházející z mědi či kobaltu, vyžaduje
k získání a využitelnosti náročné technologické postupy. Dokonce i
přírodní barviva jako indigo a boryt byly nazývány skrytá barviva, protože je
potřeba určitých chemických reakcí k vyčištění barvy. Barvivo zvané
Pařížská modř (které ovšem nepochází z Francie – viz francouzský název bleu outremer – zámořská modř) bylo
vyráběno z lazuritu. Ve středověku, kdy se používalo k iluminaci
manuskriptů, mělo stejnou ale i vyšší hodnotu než zlato. Nicméně poté, co byly
vynalezeny způsoby chemické syntetizace modrých barviv, se tato barva, dříve
tak vzácná, že si ji umělci schraňovali na plášť panny Marie, začala používat
k běžnému bělení obyčejných látek.
„Modrá pro kluka, růžová pro holku.“ – takový je současný
zvyk, ale francouzské matky tradičně oblékaly své dcery do modré – do barvy
pláště svaté panny Marie. Modrá si drží svůj titul královny nebes. Vztah mezi
šlechtou a modrou barvou vychází z dávné minulosti a je velmi rozšířený:
V řeckém a římském panteonu je modrá spojována s Diem a Jupiterem.
V Anglii, kde barvou krále byla šarlatová červená, si modrou zvolili
presbyteriáni jako symbol opozice, v souladu s nařízením Bible, která
říká, že děti Izraele si mají na oblečení našít lem z modré stuhy. Poté
byla modrá barvou Whigů, konzervativců, vojáků Unie během Americké války za
nezávislost a policie.
Modrá jako barva symbolizující všechno „lepší“ pochází od
jedné modré stužky z roku 1348. Ta stužka byl hozený podvazek od jedné dvorní
dámy, který chytil Edvard třetí, navlékl si ho a pronesl slavný výrok „honi
soit qui mal y pense“ („hanba tomu, kdo si o tom myslí zlé“, později překládané
jako „špatné tomu, kdo myslí na špatnosti“). Tato věta se stala mottem a modrý
podvazek symbolem nejvyššího rytířského řádu. Tímto začala být modrá barva
spojována s vysokými poctami v různých doménách: Canterburské
opatství, modrý lem církevních hodnostářů, Derby, koňské dostihy, modré žetony
v pokeru atd. Modrá krev jako symbol šlechtického původu je idea
pocházející ze Španělska: žíly aristokratů čistě evropského původu se díky
jejich bílé pokožce zdály být modřejší oproti žilám španělů smíšeného maorského
původu. V Benátkách ve čtrnáctém století se sociální vrstvy odlišovaly
barvou punčoch – modrá patřila vyšším třídám, ovšem termín Bluestocking (modré
punčochy) pochází z Anglie kolem roku 1750, kdy modré punčochy, barvou
kontrastující s večerními šaty, nosily vzdělané ženy pohybující se
v literárních kruzích.
Modré oblečení je v současnosti oblíbené u dětí a
dospívajících, ale i u milionů Číňanů, rolníků, umělců i dělníků na západě –
jednak asi proto, že keř indigovníku roste téměř všude, ale i proto, že na
modré jsou skvrny vidět méně než na ostatních barvách.
Modrá má ale i své špatné stránky: Francouzský výraz „robe
bleue“ (modré šaty) označuje prostitutky – podle barvy oblečení které museli
nosit v nápravných zařízeních. „Modré“ filmy a modrý humor jsou neslušné
(protože unikly modrému inkoustu cenzorů a korektorů). Modré pondělí, které
v Anglii předchází velikonočnímu půstu, má své jméno od toho, že se
v ten den lidé oddávali ve velké míře alkoholu před tím, než ho budou mít
během půstu zakázaný – „budeme pít až do modra“ říká anglické rčení. Naproti
tomu v Americe prodej alkoholu v mnoha státech podléhal „modrým“
puritánským zákonům.
Modrá je barva spojovaná s „viditelnou temnotou“ – toto
vychází z okamžiku, kdy se stmívá a vzduch sám o sobě vypadá jako by měl
tmavě modrou barvu. Tato hodina, silně romantizovaná, hodina mezi psem a vlkem,
je dobou, kdy temně modrá obloha dobarvuje atmosféru schůzek milenců a pomáhá
skrýt stopy záletníků.
Modré barvě se přisuzuje zklidňující efekt, což z ní
dělá ideální barvu pro ložnice, nebo jakékoliv místo odpočinku. Oproti tomu když
je člověku zima, tak zmodrá, v čínském umění má člověk namalovaný modře
špatnou náladu a Římané, kteří viděli vztah mezi modrou a černou si ji také
spojovali s melancholií. Z těchto příkladů vyplývá dvojí význam modré
– záře i temnota. Zářivá modř letní oblohy v nikom nemůže vyvolat
depresivní pocity a Blues
(blue=modrá) jako hudební styl sice čerpá inspiraci ze zármutku a zpívá o něm,
ale jeho poslech naopak přináší úlevu a potěšení. Tento rozpor je ovšem s modrou barvou
pevně spojen – její záporné aspekty nejsou hrozbou, ale spíše určitým druhem
zamyšlení a vzpomínání. Vzpomínání na nekonečno a na zářivě modrý nebeský ráj" - překlad Lukáš Velehradský
|